VZTAHY
VZTAHY JAKO UČEBNÍ MATERIÁL
Možnosti jak se z mezilidských vztahů učit a jejich pomocí růst,jsou neomezené.Pokud chcete tyto příležitosti totálně využít,musíte být nejdřív připraveni zbavit se všech dosavadních představ o tom,jak spolu lidé,zejména muž a žena-mají zacházet a jak spolu mají žít.Jen to,co vyroste z našeho vlastního autentického prožitku a pochopení,by mělo být uznáno jako základ pro uskutečnění našeho individuálního vztahu.
Ve skutečnosti neexistuje žádné horší,nebo lepší.Vytváříme si právě takové situace,ze kterých se můžeme naučit to,co je pro nás právě důležité.Každá z mnoha nejrůznějších vztahových forem-včetně odloučení a osamocení-jsou zde proto,aby nás uzdravovaly a transformovaly.A přitom není jedna cesta lepší než druhá.Když náš vztah začne podléhat změnám,neznamená to,že něco není v pořádku.Naopak:Sotva co jiného je vystaveno procesům neustálé proměny tolik,jako vztah mezi lidmi.Každý člověk sám o sobě přece prochází kontinuálním procesem růstu a vývoje.Živé vztahy jsou v pohybu.Pulzují v dynamické vzájemnosti.Pokud se přirozený tok lásky zastaví,nebo je zbržděn,dojde k jeho přerušení.Tak jako nádech a výdech udržuje každý organismus při životě,náleží i střídání intimity a odstupu ke každému mezilidskému svazku.
Když se ohlédneme za svým dosavadním životem,můžeme snadno konstatovat,že existuje spousta lidí,kteří pro nás byli v určitém období důležití a v současnosti-ve srovnání s aktuálními svazky-svůj přednostní význam ztratili.V některých případech si třeba vzpomeneme na bolest z loučení,kdy jsme dělali všechno pro to,abychom milovaného člověka udrželi.
Dnes z určitého odstupu vidíme,jak bylo tehdy odlouční důležité k tomu,abychom ve svém životě udělali místo něčemu většímu a lepšímu.
Žádný vztah se nerozpadne,pokud na nás současně nečeká něco jiného,důležitějšího.Přirozeně to ze své omezené perspektivy nepoznáme vždy hned.Takové situace jsou nám darovány,abychom mohli prožít lásku větší,lásku vedle které každý projev lásky mezi lidmi představuje jen podobenství.
PRÁCE NA SOBĚ
Často slyším lidi říkat:"Tolik bych si přál partnera,ale když někdo přijde a chce mi věnovat celou svou lásku,dostanu strach a stáhnu se."
Ne každý si tento mechanismus uvědomuje.Mnozí lidé se ani nedostanou do situací,ve kterých by mohla vzniknout hluboká náklonnost.Skutečnost je taková,že každý z nás má do určité míry strach,být skutečně milován.Když se nám láska,po které většinou toužíme,vlomí do života,může nás vylekat a hluboce s námi otřást.Většina lidí se proto rozhodne této všeproměňující síle uhnout.To,co nazývají láskou,zpravidla sestává z projekcí,úzkostí,potřeb,očekávání,pudové náklonnosti,vlastnických a mocenských nároků.Tak je možné "oddat se"jakýmkoliv aférám a dobrodružstvím,aniž by jimi bylo zasaženo nitro.Znuděni a rozčarováni se mnozí dříve či později stahují na odstavnou kolej zdánlivého rozumu,která ve skutečnosti nespočívá v ničem jiném než v rezignaci a zklamání.
Láska je nejsilnější moc ve vesmíru.
Stejnou měrou jakou se této energii otevřeme,se promění všechny oblasti našeho života.Láska uzdravuje a současně vynáší na povrch všechno,co stojí v cestě uskutečnění našeho bytostného já.
Když jsme velmi milováni nějakým člověkem,přicházejí na světlo všechny vnitřní oblasti,které této lásce neodpovídají.Často se projevují v podobě strachu,paniky,zuřivosti,smutku,žárlivosti,zloby,či bolesti.Tento proces začíná zpravidla už během líbánek a nebo brzy po nich.Bývá mylně interpretován a nepochopen jako potencionální možnost očisty a uzdravení pro oba partnery.V této fázi se vysoké ideály a očekávání,v jejihž znamení se partneři setkali,jeví jako iluzorní.Dokonce i páry s velikým společným potenciálem se občas velmi rychle zklamaně rozcházejí,s nevysloveným předsevzetím,že se už nikdy neotevřou lásce.Nechtějí být znovu tak bolestně zklamáni a zraněni.Jiní naopak zatnou zuby a tok náklonnosti redukují na únosné minimum.Oba partneři přestanou doufat,že by ve vztahu s tím druhým došli naplnění.
Člověk,který se chce otevřít lásce,musí vědět,že každá forma lásky představuju hrozbu pro ego.Ego je část našeho vědomí,kterou prožíváme jako oddělenou od vesmíru.Může existovat jen v dualitě,v odloučení od nitra i vnějšku,od já a ty.Avšak láska nechce nic jiného než být jednotou.Je nejvyšším přesažením všech protikladů a ve sjednocení polarit vytváří nové universum,které přesahuje vlastní hranice.V hlubokém poznání a přijetí milovaného partnera se rodí láska,která dualitu odmaskovává jako iluzi.Zdánlivě cizorodé a neslučitelné stránky,které vidíme u toho druhého,můžeme nahlédnout jako své vlastní latentní vlastnosti.Pak už neexistuje žádný důvod,proč je v partnerovi potlačovat.
A přece právě na tomto místě máme často,co dělat se strachem.Svoje bytostné já,známe tak málo!Jak můžeme vědět,co najdeme na odvrácené straně svého ega?!Sotva jsme se seznámili se svým vlastním nitrem,jak se máme vyznat v nitru druhého člověka?!Máme strach,že ztratíme sebe sama,strach,že budeme obrovskou silou vrženi zpátky k sobě,že zase selžeme a naplnění,které doufáme nalézt u partnera,budeme hledat marně.
Cesta lásky v nás mnohdy vyvolává strach.Neúprosně nám ukazuje,že nic z toho,co hledáme,není k nalezení ve vnějšku,nýbrž jen v našem nitru.
Tato pravda se ovšem navenek zrcadlí ve svém opaku a my si ji díky tomu můžeme uvědomit a můžeme ji prožít.Ve většině milostných vztahů potkáváme také své nejtemnější stíny.Ty nás často vedou zpět k nezpracovaným modelovým situacím naší minulosti.Patří k nim všechny primární rodinné vztahy,to znamená vztahy k rodičům,sourozencům a prarodičům.A navíc sem také spadají,ve větším záběru,než jsme si toho obecně vědomi-nejrannější zkušenosti z prenatálního období a porodu,stejně tak jako karmická zátěž z minulých životů.Ať už se tyto potíže v našem vztahu projevují v jakékoli podobě,pokaždé ukazují na staré,nezahojené rány.Pokud se mají léčit,musejí být znovu otevřeny a vyčištěny.
Naše schopnost milovat a být milováni závisí na naší připravenosti a ochotě konfrontovat a vyjasňovat právě naše nepříjemné části.Jen tou měrou,kterou jsme schopni začít sami se sebou,se můžeme otevřít jiným lidem.
Nemůžeme být skutečně oddáni druhému člověku,aniž bychom současně pracovali sami na sobě.Pokud na sobě pracovat nezačneme,dokážeme svůj vztah k druhému využít jen k tomu,abychom odvrátili pozornost od sebe sama,abychom zakryli nedostatek ve vlastním nitru.Můžeme to pozorovat na milostných vztazích všude kolem,zdá se to být normální.Avšak stále víc lidí dozrává k tomu,že se odváží tuto normu překročit-že vykročí k větší zodpovědnosti a uvědomění.Tak se učí poznávat oddanost,která je vždy namířena dvěma směry:K sobě samému a ke druhému.
Ten,kdo v životě vykročí touto cestou,dříve,či později dospěje k nové úchvatné pravdě.Ta spočívá v poznání,že nakonec existuje jen jeden milostný vztah:Spojení mezi vnější osobností a vnitřní bytostí,mezi naší jedinečností a vesmírem,mezi lidským a božským.Naše vztahy nejsou nic jiného než reflexe tohoto jediného velikého vztahu.S tím jak v nás toto poznání zraje,začínáme své partnery vidět a milovat jako část sebe.
Práce na sobě se pak stává důvěrným poznáváním a splýváním s božským v nás.
VZTAH K CELKU
V každém našem vztahu s určitým partnerem existují souvislosti s naším vztahem k celku.Rozhodli jsme se na tuto planetu inkarnovat jako lidé a spustili jsme tak svůj proces učení,jehož základní herní pravidla jsou vyjádřena iluzí duality.Dualita se projevuje v osobním zážitku odloučení od vesmírné jednoty.Pocit oddělení našeho Já od druhých a od vnějšího světa,nám umožňuje získat zkušenosti,které potřebujeme k vývoji našeho vědomí na Zemi.Každé zamilování,každé hledání blízkosti s partnerem opačného pohlaví je nakonec pokusem přesáhnout dualitu v zážitku spojení dvou bytostí.
Zatímco nejpovrchnější část našeho bytostného já,našeho ega,prožívá jako odloučená od všech ostatních lidí,zůstává přece hluboko v každém individuu jistota,že odloučenost není pravdou.(ve skutečnosti znamená individuum nedělitelné)
Toužíme po definitivním znovuzískání naší kosmické jednoty,ze které jsme vyšli.Tato touha je popudem k hledání druhého.Zároveň je prapříčinou všech nedorozumění v lidských vztazích.Důvod spočívá v tom,že přirozená touha po jednotě ve vztahu k druhému člověku,nemůže být nikdy trvale naplněna.Spojení s milovaným stále slibuje konec odloučenosti.Ale čím je člověk inteligentnější,tím dříve pocítí,že spojení s celkem,které hledá,nemůže najít u svého protějšku.V tomto bodě svalují nezralí lidé vinu za prožité zklamání na partnera.Zahrnují ho trpkými výčitkami,a nebo ho opouštějí,aby tutéž zkušenost zopakovali s dalším partnerem.
To co hledáme,je jednota s naším Božským jádrem,s naším vyšším bytostným já.Proto můžeme ve vztahu s druhým člověkem konec naší odloučenosti zažívat jen dočasně.
Jsme stále vrháni k sobě,dokud nepochopíme,že zdroj zkušenosti jednoty můžeme najít jen v sobě.
Lidé se ve vztazích často uzamykají a stále zřetelněji pak prožívají svou doloučenost od lidí kolem.Pár se stává jednotkou,někdy dokonce pevností.Vzniká průrva mezi intimitou,kterou dva lidé prožívají spolu a tzv.vnějším světem,který se jim zdá stále cizejší a hrozivější.Zde vidíme jak ošidná je iluze jednoty,kterou si chtějí uchovat dva lidék tomu,aby byli odloučeni od okolního života.Zkušenost,že snaha o jednotu s milovaným člověkem může vést k nové formě izolace,je trpká a prošly ji spousty lidí.když se do takového stavu dostaneme,snažíme se ať vědomě,či nevědomě vztah ukončit,protože neodpovídá tomu,co ve skutečnosti hledáme:jednotě s naším pravým Já.
Naše láska by se měla stát branou,vchodem,pasáží,iniciací ke zkušenosti kosmické jednoty.Když se naučíme na své vztahy nahlížet z tohoto pohledu,nabude blízkost,kterou spolu můžeme zakoušet,na opravdovosti a hloubce.V poznání,že jednota s celkem nemusí nutně znamenat nějaké vztahy,zažijeme nový způsob svobody.Vztahy můžou být klíčem,pomocí,nejsou,ale cílem samy o sobě.když to pochopíme,mohou nás naše vztahy významně obohatit,neboť jsou v souladu s universální pravdou.
Gerd Ziegler
Tarot-Zrcadlo vašich vztahů
Mé oblíbené knihy a zároveň knihy,ze kterých jsem čerpala.
Kurt Tepperwein
Duchovní zákony
Shakti Gawain
Rozvíjení intuice
Gerd Ziegler
Tarot
Zrcadlo vašich vztahů
Don Miguel Ruiz
Čtyři dohody
José Silva,Philip Miele
Silvova metoda kontroly mysli
Paolo Coelho
Veronika se rozhodla zemřít
Angeles Arrien
Velká kniha Crowleyho tarotu
Marta Foučková
Já
Marta Foučková
Jsem
Ivana Tischlerová
Máte to v hlavě aneb magie mysli
Joe Vitale,Ihaleakala Hew Len,Ph.D.
Svět bez hranic
Jenny Nowak
Čarodějka po česku
Kurt Tepperwein
Zásady štěstí
Sinelnikov Valerij
Síla záměru
Chitty Dorothy
Máte šestý smysl?
Edgar Cayce
Tajemství duchovního růstu
Edgar Cayce
Tajemství podvědomí
Karel Spilko
Tvořivé myšlenky.Řiďte si svůj život,tak jak chcete.
Osho
Intuice
Joseph Murphy
Moc podvědomí I,II
Daphne Rose Kingma
Jak mít rád sám sebe
ČTYŘI KROKY KEŠŤASTNĚJŠÍMU JÁ
Mangala Billson
Intuitivní tarot
Václav Ježek
Andělský tarot
Rhonda Byrne
Secret-Tajemství
Hicks,Esther
Úžasná síla emocí
Kurt Tepperwein
Mentální trénink
Kurt Tepperwein
Za to můžeš ty!
Richard Webster
Síla představivosti
Eckhart Tolle
Moc přítomného okamžiku
Schache Ruediger
Tajemství přitažlivosti srdce
Kay Pollak
Štěstí není náhoda
Robin Casarjian
Odpuštění
Odvážná volba k nalezení klidu v srdci
Pierre Franckh
Zákon rezonance
Sue Minns
Co jsou to spřízněné duše
Anthony de Mello,SJ
Bdělost
Mallika Chopra
Sto slibů mému dítěti
Hana Androníková
Nebe nemá dno
Kurt Tepperwein
Mentální trénink
James Allen
Jak člověk smýšlí
Brian L.Weiss
Jen láska je skutečná
Karel Spilko
Matrix jako příležitost
Dan Millman
Zákony Ducha
Cesta k životnímu cíli
Anthony de Mello
O cestě
Elizabeth Clare Prophet
Patricia R.Spadaro
Karma a reinkarnace
Don Miguel Ruiz
Láska,vztahy a přátelství
Bohumila Truhlářová
Karma v denním životě
Tajemství partnerských vztahů
Paolo Coelho
Alef
Sonia Choquette
Vaši duchovní společníci
Grof Stanislav
Když se nemožné stane